reklama

Nejdříve nasaďme masku sobě, pak až dětem!

Pridal/a dancerka dňa 08. 07. 2014 - 13:23

reklama

Kdo z Vás cestuje letadlem, tak tuto větu důvěrně zná. A taky jste nechápavě kroutili hlavou, když jste ji poprvé slyšeli? Každý rodič přece chce nejdříve zachránit své dítě, že? To je jasné! Ale když se nad tím zamyslíte, dává to stoprocentní smysl. A nejen v letadle. Funguje to tak ve všech oblastech.

Aby dítě bylo zdravé, spokojené a šťastné, musíme být takoví my – rodiče.

Nejčastější výmluva spousty rodičů zní: „Teď nemůžu, teď mám malé děti.“ Většina rodičů bude pracovat na sobě,dělat to, co je baví, cestovat, atd. (můžete si dosadit cokoliv),… AŽ DĚTI BUDOU VELKÉ!!! A až jsou děti už velké,pak zase pro změnu onemocní třeba rodiče a je třeba se o ně starat,tak pak je třeba počkat AŽ do důchodu (kde se zase vyskytne něco jiného).

Ale jelikož děti těchto rodičů celé dětství slyšeli: „Budu si dělat to, co chci, až mé děti dospějí.“ Co myslíte, že uslyší jejich děti???

Je to opravdu hloupost, ne nadarmo se říká: „Nejhorší máma = frustrovaná máma.“ Děti více než kdokoliv jiný nasávají atmosféru rodiny a vidí a cítí i to, co my si myslíme, že před nimi dobře skrýváme.

Jaký vzor předávám svým dětem, jestliže chodím do práce,která mne nebaví, nebo naopak jenom přežívám, dělám kariéru a honím se za penězi a celé mé dny jsou jenom o tom? Co když pořád říkám,že nemám čas na to, abych dělala to, co mě těší a naplňuje?

Pochybuje snad ještě někdo, že tyto děti to budou mít v dospělosti naprosto stejně?

Když budou rodiče na sobě více pracovat, zlepšovat se a růst, pomáhají tím svým dětem. (y) Vezměme například třeba vzdělávání. Spousta rodičů řekne, že nemůže jet na víkendový kurz,protože mají děti. Je to ale přesně naopak. Oni si nemohou dovolit tam nejet a nepracovat na sobě. Protože pokud to neudělají, budou to přenášet na své děti.

Skvělá zpráva je, že existuje jen jeden vzorec, který funguje a je geniálně jednoduchý :-).
Jak chci, aby se chovalo moje dítě, tak se musím chovat já. Chci, aby bylo mé dítě šťastné? Musím být šťastná já! To je všechno! (sun)

Zkusme opustit tu představu, že aby dítě bylo šťastné a spokojené, tak my jako rodiče musíme opustit všechny své radosti a podřídit všechno dítěti. Nefunguje to. To, co dítě chce a potřebuje, je, abychom byli šťastní my.

Lucie Valchařová


reklama

reklama

majas, Št, 10. 07. 2014 - 10:58

(y) súhlas, aj keď ono to závisí od toľkých vecí a ide aj o to vnímanie toho "obmedzenia". Napr. ja som sa sa vždy tešila, keď už budem môcť pred spaním v posteli čítať knihu, kým sa u nás zo spálne vykotúľali 3 deti chvíľku to trvalo. Trvalo chvíľku kým som sa opäť vrátila k športu, ale nebrala som to ako nejaké zlo, proste vtedy som mala iné priority a nedalo by sa povedať, že som bola nešťastná, len niektoré veci išli na chvíľku bokom. Nuž ale je pravda, že deti sú naším zrkadlom a vidím na nich aj svoje zlyhania.

lua, Št, 10. 07. 2014 - 20:46

veru veru, mala by som aj ja na sebe viac popracovať, keď chcem niečo u dcéry zmeniť

novanka, So, 12. 07. 2014 - 21:10

Ja sa s článkom až tak nestotožňujem, skôr súhlasím s majas. Je to o prioritách. Mali sme deti, aby boli súčasťou nášho života, tých pár rokov, kedy sú na nás závislé snáď nie je taký problém odložiť svoje sny a túžby. Nevidím dôvod cestovať, ísť na víkendový kurz, pokiaľ mám doma nechávať deti so starými rodičmi a stresovať sa, či sú v poriadku, či to zvládnu ... Dnes je doba, kedy sa ľudia nechcú dať obmedzovať, mám kamarátku, ktorá 4 týždne po pôrode posadila dieťa v autosedačke k tenisovému kurzu a šla hrať tenis, inú, ktorá sa trepala s dieťaťom, ktoré dojčila 250km na narodeninovú party kamarátky(s manželom ako opatrovateľkou) ... nič pre mňa, každému vyhovuje iné, ale ja si myslím, že na všetko raz bude čas.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama