Každý člověk na svět přichází s určitými talentovými vlohami, jejichž výroba je stále tajemstvím. První mozková buňka vznikla již 42. den po početí a od té doby jich vznikalo 9500 denně. Mozek si během tohoto procesu vývoje sestavil i pravidla vlastního rozvoje a jakým způsobem bude později nasávat data z okolí. Z genů přišla i pravidla pro operační systém mozku, v jehož kódu je i pokyn pro vytváření talentu.
Mozek jedince se rodí podle stejných genetických pravidel, přesto má každý jedinec jiný talent. Talent je něco jiného než ER a v mozku jej můžeme chápat jako synapse s velmi silnou vazbou, takže jedinec slyší vzruchy jdoucí přes tyto synapse mnohem silněji. Má tedy domnění, že je v dané oblasti lepší než druzí; vidí, slyší, cítí lepší detaily.
Talentové vlohy
Talentové vlohy nejde vnutit ani se jim naučit. Jde o něco zatím zcela neprozkoumaného, co se v lidském mozku formuje nezávisle na okolí, kde dítě roste. Je to podobě jako s diamanty, nějak se formují, ale musíme je hledat. Zatím bylo popsáno 42 talentových složek a vždy jich osobně lidem najdu tak maximálně 5. Jejich vzájemnou kombinací a prioritarizací však vzniká bezpočet talentových nastavení jedince.
Jedním z důvodů depresivních stavů v dnešní společnosti je právě špatně zvolené zaměstnání. Jako malých se nás nikdo neptal, co chceme dělat, nikdo v nás nepodporoval tu správnou talentovou složku a naše sny spíše měly nálepku bláznovství a pošetilých výmyslů. Spousta z nás tak raději zakopala své touhy hluboko do země a smířila se s normální nezábavnou prací, normálním platem a normálním ustydajícím životem.
Hrůzné je, že náš rozvíjející se talent neničili cizí, ale ti nejbližší. Mnozí rodiče se snaží si ve svých dětech kompenzovat své vlastní nedodělky a neúspěchy. Nutí je dělat věci, které sami nezvládli a dokonce si přes své děti leští svá vlastní ega. Namísto rozvíjejícího talentu maličkých dochází k jeho potlačování. Jak by si mnozí mohli myslet, že talentové vlohy jsou v jednotě s dovednostmi rodičů, není tomu tak. Nemusí být pravdou, že pokud dědeček i otec byli zdatní truhláři, synek bude taky výborným truhlářem s citem pro surovinu a detail. Opak bývá pravdou. Syn má talent pro tenis či pro práva.
Nepoučení rodiče
Nepoučení rodiče se velmi rychle dopustí osudové chyby při výchově a nátlakem přimějí syna, aby nešel cestou svých talentových vloh, ale cestou jejich vůle. Tak se chudák později ocitne v truhlárně namísto u vrchního soudu jako přední právník. Mozek takového jedince mu nedá spát a denně mu bude hlásit, že je na špatné cestě. Práce ho nebude bavit a při jejím vykonávání bude cítit pocity zmaru a vlastní zbytečnosti.
K podobným jevům potlačení může dojít nejen rodiči, ale i partnerem. Ten z postu lásky přiměje druhého partnera k opuštění své milované činnosti a k následování jeho představ. Jen si zkuste vzpomenout, kolik takových příběhů jste slyšeli. Žena s talentem pro vrcholový sport jej opustila a následovala svého partnera, aby si později bolestivě uvědomila, že vztah není nic moc, ale ona již ztratila léta. Nebo jiná žena s talentem pro balet a tanec se v zaslepenosti nechala přemluvit novým partnerem, aby svůj zájem opustila a trávila více času s ním, aby pak po čase vystřízlivěla a uvědomila si, že jí ujel vlak.
Znám člověka, který měl talentové vlohy motivátora, inovátora, vůdce a prokousávače. Doma mu ale bylo dáváno najevo, že nejdůležitějším faktorem nejsou jeho touhy, ale uspokojování vůle rodičů. Dělání toho, co se má, aby okolí nebylo pohoršeno, nedejbože aby si na něj někdo stěžoval. Jeho dětinské vynálezy byly neustále pod palbou matčiny kritiky, že vyrábí nesmysly a samé neužitečné věci.
Rodiče si přáli, aby jejich syn chodil pravidelně do zaměstnání, nikde nevyčníval, s nikým se nehádal, byl poklidným občanem hnijícího státu. Tak ho nastavili a vyslali do života. Co hlásil mozek tomuto muži v jeho čtyřicítce? „Měl bys motivovat jiné, hučet do nich, aby změnili svoji cestu a žili lépe!“ Kde se ale nacházel? V zaměstnání jako účetní. Ke komu mohl promlouvat? Maximálně tak do účetních knih či k číslům ve výsledovce.
Tento muž pod palbou svého vlastního mozku po několikatetých zkratech musel navštívit odbornou pomoc, aby pohlédl na svůj život z jiného úhlu. Aby si uvědomil, že ho mozek nabádá dobře a našel sílu vydat se na cestu následování svého talentu a ne na cestu zhmotňování rodičovských představ o něm.
Pokud jste již dospělí, zhodnoťte si svoji práci, abyste se v ní cítili dobře na stupnice 0 až 10 alespoň nad 7,5. Pokud jste rodiče, pozorujte, co dítě baví, kde má přirozené touhy a co chce nejvíce dělat a v tom jej podporujte.
Autor: Aleš Kalina
Zdroj foto: Fotolia.com
O autorovi: Aleš Kalina
Jsem člověkem, který rád pomáhá lidem s jejich nepříjemnými myšlenkami. Již v 17 letech se ve mně probudila touha ptát se lidí kolem sebe, jak se mají a proč se necítí dobře. Rád se starám o životy druhých jako o svůj vlastní a jsem přesvědčený, že každý člověk má nárok na skvělý život a naplnění svých tužeb a vizí.
Prožil jsem ne příliš lahodné dětství, z čehož mi vzniklo mnoho nepříjemných emočních programů, které mi pozdeji mnohokrát komplikovaly život. Když jsem na pokraji zoufalství nad svojí životní cestou objevil Emoční rovnice, jako programy ovládající naše chování a formující vše, co kolem sebe vidíme, bylo mi jasné, proč jsem právě já musel jít údolím stínů.
Mám 25 let zkušeností v oblasti koučinku, jsem hlavní kouč a školitel společnosti MindSoft s.r.o., autor teorie Emočních rovnic.
- Ak chcete komentovať, tak sa prihláste alebo sa zaregistrujte
