ŽENA

Jakpak si zašila rozpuklý kámen
a do chleba zapekla sluneční plamen?
To že miluji!
Jaks prošla zdí? Jaks přeplula moře
v malinké skořápce ořechové?
To že miluji!
V semínku, klíčku, květu jsi doma,
smrt bojí se tě - proč, děvenko má?
To že miluji!

Pořád se rozdáváš, dáváš se stále,
kam zmizela jsi teď nenadále?
Ztrácím se tam, kde tratí se ženy.
V nelásce, v tvrdosti, v nepochopení.

(Aria Elksne)