Tajemství výchovy šťastných dětí - Výchova děvčat

Dôležité:
Ve své dceři vidí matka znovu počátek svého vlastního života. Proto má dcéra na matku tak veliký vliv. A to, jaký má matka postoj k vlastnímu životu, má veliký vliv na její vztah k dceři.

Matky a dcery
Mezi matkami a dcerami se může vytvořit velice krásny blízky vztah. Ale může to také mezi nimi pěkně sršet!
Matky mají ke svým dcerám silný citový vztah, stejně jako otcové k synům, protože děti jsou v jistém smyslu další verzí nás samotných.
Odrážejí se v nich všechny naše naděje, obavy i náš vztah k vlastnímu životu. Pomůže vám , pokud si to uvědomíte.
Situace může být výbušná v době dospívaní, kdy dětem velmi vadí, snažíme-li se je směrovat podle svých přání.
Výchova dcery je velký zážitek, máte-li to dělat dobře, osvoboďte se od svých citových problémů, které by vám ve správném rodičovství mohly vadit. Podívejme se na to podrobněji.
matky se ve svých dcerách vidí. Ať už je to dobře, nebo špatně, vzbudzuje to v nich podvědomá i vědomá přání.

• Přejí si, aby dcery měli v životě víc příležitostí, než něli ony.
• Přejí si, aby jim dcery zůstali nablízku, a zároveň si přejí, aby se osamostatnili a vedly svůj vlastní život.
• Přejí si, aby dcery dobře vycházeli s otcem
• Přejí si, aby si dcery našly muže - ale musí být dokonalý.
• Přejí si, aby dcery neměli v životě žádne starosti a problémy.

Podvědomá motivace (teraz tu vsuniem svoj skrátený preklad)je spojená prevažne s tým čo sme zažili my v detstve a nechceme, aby to zažili naše dcéry (biedu, nedostatok...), potom sme niekedy vedené touto motiváciou a môže sa stať, že nepremyslíme všetko do dôsledkov, jednoducho to preženieme. Pokračujem originálom.
Nejlepší obranou proti tomu je vnitřní sebereflexe. Poslouchejte se, co říkate, a uvažujte, z čeho to pochází. Uvědomíte si tak, že vy a vaše dcera nejste totéž, a dáte jí prostor, aby se mohla dopouštět i chyb, hledat si vlastní odpovědi a pochopit, co sama chce.

Pět spůsobů výchovy
Jean Illsleyová-Clarkeová popisuje ve své knize Growing Up Again (Znovu vyrůstat) pět různych spůsobu, jak můžeme na dítě reagovat. rozborem vlastního stylu se dozvíte hodně také o sobě a pochopíte, co se děje mezi vámi a vaší dcerou. S největší pravděpodobností se jen ujistíte, že jednáte správně, vychovávate-li stylem "asertivně pečujícím". Všechny styly můžete snadno rozpoznat a vyvarovat se škodlivého jednání.

Podívejme se jak se tyto jednotlivé styly projevují v každodenní situaci. Zuzanka, šestileté děvčátko, si hraje v parku, ale přitom upadne a ošklivě si odře ruku. s pláčem tedy běží za maminkou. Matka na to může reagovat několika způsoby.

Zraňujíci styl
Matka je právě zabraná do rozhovoru s přítelkyní. Obráti se k dceři a okřikne ji:"Přestaň ječet, nebo ti nasekám." A popadne ji za ruku a odvede domů. Dáva ji na srozuměnou:"Na tobě mi nezáleží. je mi jedno, jak se cítíš. Jsi mi jen na obtíž."
Dítě může být proto buď velmi smutné a zoufalé, nebo se může cítit opuštěné, může se uzavřít, nebo v něm matčina slova vyvolají hněv.
Ale co matku k takovému jednání vede? Když se nad sebou upřimně zamyslíme, zjistíme, že všem nám občas dojdou síly, v té chvíli se stane, že někoho slovně zraníme.Rodič takto reaguje, jsou-li jeho vlastní potřeby natolik neuspokojené, že ve svém dítěti vidí soupeře.

Styl kladoucí podmínky
V tomto případě matka dceři řekne:"Přestaň brečet, nebo ti ruku nezavážu. Cos prosím tě dělala?" Komunikuje s dítětem prostřednictvím vyhrůžek a podmínek. Dítě musí požadavky rodiče splnit, jinak uspokojení svých potřeb nedosáhne. Matka dítěti sděluje:"Nemysli si, že jsi nějak zvlášť sympatická. Lidé tě budou mít rádi, jen když si to zasloužíš."
Takový postoj má matka k dceři proto, že sama sebe hodnotí stejným způsobem, má vysoké nároky na sebe i na ostatní lidi.
Dítě se bude cítit neschopné a bude se bát, že všem požadavkům nedokáže nikdy vyhovět.
Matka kladoucí podmínky se potřebuje uvolnit: musí si umět připsat lásku a osobní hodnotu, i když nic zvláštního nedělá. Přestane-li si dělat starostí s oblečením, s tím, jak vypadá, kolik vyděláva peněz, jak je úspěšná, naučí se také, že láska je zadarmo a že si ji člověk nemusí zasloužit, to pak může předat i svým dětem.

Přehnaně pečujíci styl
Maminka honem běží k dcerce, ještě dříve, než stačí vůbec vstát, a říka:"Ouvej, podívej se na ručičku. Bolí ti, viď? Ukáž ja ti to zavážu. Dojedeme do lekárny a koupíme na to nějakou mastičku. Pak si lehneš k televizi a já se o tobě pěkně postarám."
Na první pohled se zdá, že je to velmi milá matka. Ale všimněte si, jaké poselství se za tím skrýva:"ty jsi chudinka. Nic nedokážeš sama-potřebuješ, abych se o tebe starala." Ještě hlouběji je skryto toto:"Není možné, abychom se vzájemně staraly o své potřeby v jednom okamžiku. Budu se o tebe starat do roztrhání těla, ale ty mi to pak musíš vrátit."
Dítě bude mít v tomto vztahu pocity velmi smíšené. Dočasně se bude cítit spokojené, ale zároveň vázané, a proto se bude bránit. Mluvíme o "svazující, povýšeně ochraňující lásce", která vede dítě k nesamostatnosti a nedovoluje mu vytvořit si jasné sebepojetí.

Zanedbávajíci styl
Matka si odřeniny nevšíma. Možná na hřišti ani není. Dítě si hraje scela mimo dohled rodičů a nikdo se o ně nestará. Rodiče dbají na to, aby dobře jedlo a bylo řádně oblečené, ale jinak se o ně nazajímají. Dítě tuší, že je ve všem odkázané jen na sebe. Když už to vydrželo do té doby, pravděpodobně se dokáže rozvíjet i dál, ale vyroste z něj asi velmi přísný, osamělý člověk se skrytým hněvem a s pocity sklamání. Zanedbávaní děti poškozuje - v některých ohledech víc než cokoli jiného.

Asertivně pečujíci styl
Matka dceru obejme a vlídně se o ni postará. Řekne například:"Je, ty máš odřenou ruku. To je mi líto. nechceš, abych ti to vyčistila?" A když to udělá, zeptá se:"Už je to lepší?"
Dítě ví, že na něm a na jeho pocitech záleží. matka je ochotna mu pomoci a je nablízku. pomoc mu nabídne, ale nevnucuje. Utěší dítě a nabídne jistotu, bezpečí a lásku.
Tento spůsob výchovy má ještě další vyhody. Matka dítěti umožní, aby se učilo být soběstačné. Kdyby se uhodilo lehce nebo kdyby šlo o starší dítě, nechala by matka řešení situace na něm. Řekla by například:"Bolí tě to? Dokážeš si to umýt sám, nebo potřebuješ pomoc?" Sděluje mu tím:"Důveřuji ti, že si dokážeš poradit ve všem, co potřebuješ." (A také:"Nepotřebuji mít pocit, že mě někdo potřebuje.")
O tento způsob výchovy bychom měli usilovat.

Otcové a dcery
Při mé práci mě zaujalo, ajk veliký vliv mají otcové na formování sebedůvěry svých dcer. Především by nikdy neměli snižovat, jak jejich dcera vypadá, a to ani "z legrace". berte ohled na to, že dívky se mění a procházejí různými fázemi vývoje, téma, o kterém se dalo dřív žertovat, může pro ně být nyní velmi citlivé a bude lepší se o něm vůbec nezmiňovat. Dívky se ve vztahu s otcem učí sociálnímu chování k příslušníkum druhého pohlaví. Rozhovory s otcem o závažných věcech a jeho hodnocení jak jejich krásy, tak intelektu je pro dívky velmi důležité.

Důvěrná blízkost, ale jen přátelská
I otcové, kteří vědí, že v jejich vztahu k dceři nemá suxualita místo, mohou k ní mít laskavý a vřelí vztah - a nemusí být vůbec upjatí. Mazi sexuálním a láskyplným dotekem je veliký rozdíl.
K správnemu vývoji vaší dcery přispíva i to, je-li vaše manželstí stabilní - vidí, jak se muž a žena k sobě chovají s úctou. Ví-li dívka, že její rodiče si jsou blízcí, bude v přítomnosti svého otce jistejší, protože jeho potřeba náklonnosti i sexuální potřeby jsou uspokojené. Proto se ve sporu nikdy nestavte na stranu dcery proti své ženě. Máte-li s partnerkou problém, vyřešte si ho mezi sebou.
Úcta je pro vzájemné vztahy mezi oběma pohlavími prvek základní a vy jako otec můžete být dobrým příkladem. Jestliže se ke své dceři (a ženě) chováte s úctou, bude takové chování vyžadovat také od ostatních mužů. Budete-li ji ponižovat, může se stát, že totéž dovolí i ostatním mužům, protože to bude pokladat za normální. Chovejte se ohleduplně, např. můžete respektovat, že vaše dcera chce víc soukromí: vstupujete-li do jejího pokoje, počkejte, až vám to dovolí.

Učit dívky soběstačnosti
Otec může svou dceru naučit nejrůznejší dovednosti, které jí pomohou, aby bula nazávislá na ostatních, může je poučit o autech, vyrábět věci ze dřeva, zacházet s penězi, tábořit v přírode. Sám bude jistější, že dcera má větší šanci obstát ve světě a že je soběstačnější.

Zdroj: Tajemství výchovy šťastných dětí, autor: Steve Biddulph,
nakladateľstvo: Portál, s.r.o., www.portal.cz