Ja len na uspokojenie .. pár riadkov z mojej obľúbenej knihy od Clarisy .P.Estés: Ženy které běhali s vlky:
... Když mi bylo kolem dvaceti, měla jsem dva zásadní zážitky, zkušenosti, které vyvraceli všechno, co mě do té doby učili o těle. Při jednom večerním setkání žen u ohně jsem, blízko horských pramenů, spatřila nahou, asi pětatřicetiletou ženu, prsa měla vyprázdněna častým kojením, břicho rozbrázděné porody. Byla jsem velmi mladá a cítila jsem lítost nad takovými útoky na její světlou a jemnou kůži.
Někdo bubnoval na bubínek a ona začala tancovat, její vlasy, prsa, kůže, končetiny, to vše se pohybovalo různými směry. Jak byla nádherná, vitální. Její vznešenost byla úchvatná. Dříve jsem se smála vždy řčení oheň v rozkroku. Tu noc jsem to však spatřila. Spatřila jsem moc jejích boků. Viděla jsem to, co mně učili ignorovat, tu sílu vnitřního těla při vnitřním oživení ...
.. a to je ta moc těla, naše moc, moc divoké ženy. V mýtech a pohádkách testují víly a ostatní duchové lidská srdce tím, že se představují v různých formách, aby tím skryli božskost.
Vystupují v róbách, hadrech, stříbrných šerpách nebo mají chodidla od bahna. Ukážou se s pletí tmavou jako staré dřevo, nebo mají šupiny z růžových lístků, mohou být křehkým dítětem, zažloutlou stařenou, mužem, který nemůže mluvit, či zvířetem, jež mluvit umí.
Tyto mocné síly zkoušejí , zda se lidé již naučili rozeznat velikost duše ve všech jejích různých formách.
Divoška se objevuje v mnoha velikostech, tvarech, farbách a stavech. Zůstaňte osatražití, abyste tu divokou duši rozpoznali v tom velkém množství jejích převleků ...
veľmi zvláštne....zmyselne....šťavnato...materinsky...žensky....opísaná žena...krásne...nič viac k tomu sa mi nedá.... vychutnávam a práve v tejto chvíli zase raz som šťastná, že som žena.... se vším všudy... 
- Ak chcete komentovať, tak sa prihláste alebo zaregistrujte
Tak veru.
- Ak chcete komentovať, tak sa prihláste alebo zaregistrujte
- Ak chcete komentovať, tak sa prihláste alebo zaregistrujte
- Ak chcete komentovať, tak sa prihláste alebo zaregistrujte
ešte : Pro některé znemená domov zahájení nějakého druhu činnosti. Ženy začnou po letech znova zpívat, když pro to neměli předtím žádný důvod. Začnou se učit něco po čem dlouhou dobu toužili. Vyhledávají ve svých životech ztracené lidi a věci. Vyslyší svůj vnitřní hlas a píší. Odpočívají. Provedou důležitá rozhodnutí. Vykonají něco, co zanechává stopy.
Pro některé je domov les, poušť, nebo moře. Domov je vlastně holografický. Přenáší svou plnou sílu třeba i v jediném stromě, v opuštěním kaktusu za výlohou květinářství, v louži stojaté vody. V plné potenci může být i ve žlutím listu, ležícím na asfaltě, v květináči, čekajícím na raneček kořínků, v kapce vody na pokožce. Zaostříš li své duševní oči, spatříš domov na mnoha, mnoha místech.
Na jak dlouho člověk domů odchází? Na jak dlouho může, nebo dokud není sám sebou. Jak často je to zapotřebí ? Mnohem častěji, pokud jsi citlivý a velmi aktivní ve vnějším světe. Řidčeji, pokud máš tvrdou kůži a navenek se tak moc neprojevuješ. Každá žena ve svém srdci ví, jak často a na jak dlouho je třeba odejít. Je to záležitost zhodnocení stavu lesku v očích člověka, pulzu nálady a vitality smyslů. ...