Vyznane k 15 narodkám od môjho milovaného ocka

Chcem sa s Vami podeliť-včera sme blahoželali Natinke k narodeninám je syna... Keď som mala 15-te narodky ja, môj ocino mi pustil (vtedy ešte na kazeťáku) niečo, čo nahral len pre mňa. Nahovoril to Jiří Bartoška, podmaz - romantický klavír Jiřího Maláska, tak si predstavte ten hlas, hudbu a počúvajte:

...vešel jsem do tvého pokoje, přikryl tě a sedím tady, na konci tvé postele, zatím, co ty spíš, vlastně - proto, že spíš.
Kdybys viděla moji tvář, asi by ses ptala, na co myslím. A já - asi bych nedokázal říct ani slova.
Dívám se na tebe a vidím - spící krásu.
Ješté včera tady pobíhala malá upatlaná holčička a dnes... Nikdy nezapomenu, jak si vířila prach a nosila panenky po celém domně. Prach se usadil, panenky ukliděla máma, ale - tvoje zář - zústane navždy v nás...
Včera sme byly na procházce, ty si se někam zadívala, a - najednou si se začala bát, že sem se ti ztratil. A vidíš? Možná už zítra se budu bát já. Že se zase někam zadíváš, a pak odejdeš s někým - úplně jiným a necháš za sebou panenky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i - mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, když spoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než - tvúj táta.
Ale možná to jednou poznáš na mně. Možná už budu docela jiný-jistě vážnejší, taky zamyšlenější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý! Dnes v noci jsem viděl princeznu - a cítím se JAKO KRÁL!!!!!

Kazetu sme stratili, ale pamätám si to takmer celé, keď mi bolo ťažko, som si to často púšťala...
A prajem Vám manželov, partnerov, ktorí dajú najavo vašim slečnám, že sú princezné, lebo je to očkovacia dávka na celý život...