reklama

Žiarlivosť detí

Kamila , 08. 10. 2006 - 22:47

reklama

Ema tu spomínala ako miluje deti, malé i väčšie, aj veľmi rada s nimi pomôže ak môže, ale zaskočila ju žiarlivosť na ne od jej dvadsať ročného syna.

Žiarlivosť detí si naozaj zaslúži samostatnú diskusiu. Občas až rozum zostáva stáť, na čo všetko žiarlia a je úplne jedno či to má päť rokov, alebo dvadsať dva.

Mne utkveli v pamäti dva výroky mojej slečny: "A okolo mňa tak nechodíš, keď som chorá." Mladší syn mal práve vysokú horúčku, tak som riešila čo sa dalo.
"Mňa nikdy tak nepochváliš, ako jeho za každú somarinu." Opäť mladší syn, po dvojhodinovom reve si konečne popratal izbu a ja som to trošku viac ocenila, v chabej nádeji, že sa to o týždeň nezopakuje.


reklama


reklama

pavlína, Po, 09. 10. 2006 - 14:27

Kamila,
já se snažila v prvním případě, co jsem mohla žárlivosti předejít a nezdařilo se. starší to nerozdýchala dodnes. tentokrát jsem to tak neprožívala a myslím, že je to skoro lepšíMrkámNechápu čím to je- pohlavím, věkovým rozdílem, povahou??? Fakt je, že s dalším sourozencem je to prý stejné, jako kdyby tobě manžel přivedl další svoji manželku(mladší a krásnéjší-tedy roztomilejší) a řekl ti, to co říkáme my těm starším dětem - starej se o ni , pomáhej ji ve všem, o všechno se s ní rozděl a měj ji ráda.
Co já už slyšela poznámek o tom koho mám radši atd. Pořád si ale říkám, že když to takhle řeknou a přijmou nějaké vysvětlení a popřemýšlí o tom, je to lepší než kdyby to v sobě "dusili" a pak se to mélo projevit nějak dramatičtějiMrkám já prý ve 4 letech , při pohledu na stádo krav, prohlásila, že bych radši méla telátko než bratříčka!(tehdy novorozenec)

majas, Po, 09. 10. 2006 - 15:06

Pekný príklad popísala Pavlínka, hneď si viem lepšie predsatviť čo cítia, ozaj je to ťažké, aby nám deti uverili, ža ich ľúbime všetkých. Je zaujímavé, že u nás najväčšiu žiarlivosť prejavuje najmladšia, to by ste mali vidieť koľká nespokojnosť nastane, keď si dovolím vystískať, či ponosiť najstaršiu. Ale keď sa s niekým rozhodnem pošaliť, že si ich vyhodím na plece a nosím a zápasím, tak to si ušijem búdu, lebo to potom nemá konca kraja a všade znie:"ešte ja...". To iste nastáva, keď niekomu potrebujem niečo kúpiť, tak to niekedy ťažšie znášajú. Za vrchol u nás doma ale považujem žiarlenie na darčeky k meninám či narodeninám, darmo vysvetľujem, že na každého v roku dôjde, tam strácam nervy, lebo nie a nie pochopiť radosť z obdarovania...

Kamila, Po, 09. 10. 2006 - 20:58

Moja čochvíľa trinástka,to ešte zaklincovala. "Mala si mať jedno dieťa a nie štyri (samozrejme len ju), nekričala by si toľko" a na adresu najmladšej, "nemuseli sme mať toľko starosti."

majas, Po, 09. 10. 2006 - 21:21

No to už su teda úvahy, tak nech radšej viac pomôžu a počúvajú, hneď by bolo všetko jednoduchšie, ale to je už o inom a oni to tak cítia.

Zuzana, Ut, 10. 10. 2006 - 09:03

Zuzana

Ja si fakt pripadam nenormalna, lebo moj starsi syn mal skoro 3 roky , ked sa narodil mladsi a vobec na neho neziarlil, pomahal mi a cele tehotenstvo sa s nim rozprava v mojom brusku...teraz maju pubertalny syndrom kritizovania, ale to ako ziarlivost neberiem...skor teraz, ked som bola sama bez polovicky a starsi syn sa vratil po tyzdni domov a chalani sa bavili v izbe spolu cele hodiny som ziarlila ja na nich, lebo mi bolo smutno....ale inak, ja som asi v rodine najvacsi ziarlivec...

pavlína, Ut, 10. 10. 2006 - 09:32

zuzana,
tak to ti fakt závidím. Holky (11a 7) se hádají a perou prakticky neustále:-/

I já jsem slyšela, že jsme neměli mít tu mladší...kluky... atd. Někdy si říkám, jestli nemají pravdu....hlavně, když jsem fakt strhaná jak boruvka a posílám tu pro dudlíky tam a tam a tu druhou pro něco dalšího...a na ně už síly moc nemám. Teď už je to lepší, ale když byli kluci fakt mimina, tak jsem nestíhala. Mám známou, lkt má jen vrstevnici té naší nejstarší(byly dlouho kamarádky) a ty si tak chodí po nákupech, jezdí na chatu, je hezky učesaná, vyoblékaná (ta slečna)- já nemám ani pořádně čas jít jim koupit něco pěkného na sebe. Spoustu věcí musí zvládnout sami- to mi kolikrát i máma vyčítá - jako sbalit si véci na TV, svačinu... Já doufám, že třeba později ocení, že mají sourozenceMrkám

majas, Ut, 10. 10. 2006 - 10:02

To určite ocenia a možno to až také zlé nie je, že sú o trochu viac samostatné a keď chlapci podrastú budeš mať na nich viac času a aj do obchodu skočíť bude jednoduchšie. Ja si jednoznačne myslím jedináčik mi za to pohodlie nestojí, nám sa párkrat pritrafilo, že sme dve deti mali po babkách a doma len jedno, to bol klud, pohodička, ale stále mi niečo chýbalo a najspokojnejšia som keď sú všetky doma, aj keď...., veď to poznáte.Úsmev

Zuzana, Ut, 10. 10. 2006 - 11:53

Zuzana

Suhlasim s Majkou, lebo teraz cez tyzden mame vlastne jedinacika, lebo druhy je na gympli mimo a byva u svokrovcov,kazdy den si telefonuju a...chybaju si... ale polozme si ruku na srdce...poznate surodencov, ktori sa nehadaju, nenadavaju si ...aj my so segrou sme si boli vo vlasoch a v podstate sa mame radi a chybame si...ved laska nehnevana , nie je milovana...A mozno ich vidis viac kriticky, ale skus sa vyparit ny tazden alebo reagovat sokovo-u mna staci, ze mlcim a hned je rodina v pozore, co sa vraj so mnou deje....Skusaj a vydrz, lubis ich a oni lubia Teba - to je to najkrajsie co mame a nedajme si to vziat...

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama