Keď matka "prekľaje" svoje dieťa

Za neúspěchem v životě nemusí stát vaše chyba, ale kletba.“

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jaký dosah mohou mít na váš život matčiny výroky? Matky mají v životě jedince obrovský vliv, jehož si často nejsou vůbec vědomy. Z neznalosti často vypustí ze svých úst věty, jež později buď vynesou jejich potomka na vrchol nebo jej uvrhnou do propasti neúspěchu, bídy a zbytečného sebezpytování.

V tomto článku vám ukážu přesně, jaké hrůzy se mohou stát nevinnému jedinci jenom proto, že máma promluvila. Z různých příběhů, knih a filmů známe situace, kdy osoba prohlásila větu pod vysokou emocí a ejhle, jinak úspěšný jedinec se najednou po celý zbytek života potýkal s jejím obsahem.

Pracoval jsem s jedním mužem, který mi při hledání Emočních rovnic vyprávěl své životní příběhy. V jeho vyprávění jsem si všiml několika zcela hrůzných tvrzení a až později jsem si uvědomil, že právě ona stojí jako určující majáky v jeho zhrouceném životě.

Vyprávěl mi několik příběhů ze svého dětství, z nichž bylo zřejmé, že nebyl chtěný. Vyšlo najevo, že jeho otec doslova ukecal matku do vztahu a vzniklé těhotenství bylo pro ni noční můrou. Ztrátou volnosti a zpečetěním nechtěného vztahu, ve kterém neviděla budoucnost, si vytvořila k plodu odpor a kdesi v sobě jej obvinila za ztrátu svého štěstí. Ve výsledku docházelo k tomu, že mnohokrát vyřkla na konto svého syna větu: „Měla jsem ti zakroutit krkem, když ses narodil.“

Z jiného vyprávění vyšlo najevo, že v době, kdy syn oznámil svůj záměr odejít ze zaměstnání a začít podnikat, jeho matka při společné večeři prohlásila následující slova: „Jak jsem mohla zplodit takového šmejda, který nebude chodit do práce? Každý spořádaný člověk přece chodí do zaměstnání.“ Nálada u toho výroku byla velmi nepříjemná. Matka, chlácholena otcem, že podnikání zase není tak špatné, upadala skoro do bezvědomí, že má tak života nehodného syna.

Další vyprávění popisovalo jinou situaci, kdy syn oznámil rozchod se slečnou, kterou již neviděl jako vhodnou pro svůj další život. Rodiče nerespektovali synovu svobodnou volbu a neoblomným přesvědčováním se jej snažili přimět k znovuobnovení vztahu. Poněvadž se jim to nedařilo a nechtěli přijít o osobu, jenž zřejmě milovali více než jejich syn, vytáhli na konec boje vysoké emoce završené kletbou: „Pokud se s ní nedáš opět dohromady, jinou ženu už v našem domě nechceme vidět.“

Kletby jsou výroky vyřčené pod vysokými emocemi a jak již ode mě víte, vše, co je pod vysokými emocemi, mozek okamžitě zapisuje do své paměti . Lidé se pak diví, proč se jim to či ono děje a svádějí to na nepřízeň osudu, špatné rozložení hvězd a kdo ví na co ještě.

Nyní více k projevům uvedených kleteb. První kletba působila v životě mého klienta jako neustálá příměs ve všech životních aktivitách. Jsem tady k ničemu, jaký je vlastně můj smysl bytí. Proč jsem tady? Znělo často v jeho mysli. Musel se o své místo pod sluncem denně prát a to, co pro ostatní bylo normálním, za to on musel těžce platit.

Druhá kletba působila tak, že pokud chodil do zaměstnání, dařilo se mu a pokud podnikal, upadal do dluhů. Nic moc, pokud si představíte, že měl rozjeté projekty v hodnotách stovek milionů a přitom mu na konci zůstávaly dluhy.

No a třetí kletba? Nakonec přece jen vstoupil do vztahu s odmítnutou slečnou, aby po 20 letech strádání požádal o rozvod. Našel si pak partnerku podle svých představ, ale ta již práh domova jeho rodičů nikdy nepřestoupila, a to ani za vyvinutí veškerého úsilí.

Matky i otcové. Přemýšlejte, prosím, nad tím, co říkáte. Často, aniž byste si to uvědomovali, prorokujete svým milovaným jejich budoucnost. Neznalost zákona neomlouvá a samotná láska je málo pro úspěšný život vašich dětí.

Poznámka pod čarou: Podobně mohou fungovat i pověry a poslední vůle. Mají podobného jmenovatele. Jsou vysloveny v prostředí s vysokými emocemi a mozek si je okamžitě zapisuje v podobě Emočních rovnic. Dotyčným pak nezbývá, než si je hezky odžít.

Aleš Kalina

www.ales-kalina.cz

foto: Fotolia.com

Jsem člověkem, který rád pomáhá lidem s jejich nepříjemnými myšlenkami. Již v 17 letech se ve mně probudila touha ptát se lidí kolem sebe, jak se mají a proč se necítí dobře. Rád se starám o životy druhých jako o svůj vlastní a jsem přesvědčený, že každý člověk má nárok na skvělý život a naplnění svých tužeb a vizí. 

Prožil jsem ne příliš lahodné dětství, z čehož mi vzniklo mnoho nepříjemných emočních programů, které mi pozdeji mnohokrát komplikovaly život. Když jsem na pokraji zoufalství nad svojí životní cestou objevil Emoční rovnice, jako programy ovládající naše chování a formující vše, co kolem sebe vidíme, bylo mi jasné, proč jsem právě já musel jít údolím stínů.